Život Křiváka - Kapitola 10.

Můj pokus napsat příběh obyčejného mladého kluka. Snad to bude někoho bavit a třeba se i zasměje. 

Pondělní ráno v práci a představa, že bude volno jen středa a čtvrtek, mě na náladě moc nepřidalo. Tu mě ale hned po ránu zlepšila Marie.  „Ahoj brouku! Tak jakej byl víkend? Určitě jsi někde proháněl holky, co?“ Ani jsem nestačil odpovědět a pokračovala: „Tak to vypadá, že dnes vyděláme slušný penízky bokem.“ Počkala, až dám najevo svoji zvědavost a spustila dál: „Začalo být venku teplo a to znamená, že se rozjela golfová sezóna. Každý rok, sem na hotel jezdí jednou za měsíc osm Němců. Dnes jsem se ptala na recepci a už mají zaplacenou noc. Od rána hrajou a my je tady budeme mít tak v šest večer. Dají si 8x řízek, nějaký pivko a pak se pustěj do kořalky. Doufám, že nezmění své zvyky a bude to probíhat, jako každý rok. Oni totiž všichni pijou Chivas Regal. To je dvanáctiletá skotská whisky. A já tě naučím, jak si občas přivydělat bokem. Dones nápoják a najdi cenu za panáka Chivas a pak kolik stojí Johnie Walker.“ „Chivas 90 korun a Walkera máme za padesát“povídám a pořád nic nechápu. „No a jsme u toho. Ty německý hňupové, po několika pivech, začnou s kořalkou a ještě do ní budou cpát hromadu ledu. To znamená, že chuť nepoznaj a barvu to má skoro stejnou. Rozdíl je jen v těch čtyřiceti korunách, které půjdou do nás. Asi si říkáš, že to není zas tolik, ale buď v klidu. Každej tu jednu rundu dá, a jestli umíš počítat, tak to už stojí za to.“ Ihned jsem zapnul v hlavě kalkulačku. Když jeden objedná osm panáků, tak máme navíc 320 korun. A když to všichni otočej, tak to už je něco přes dva a půl litru! Tak to jsem zvědavej, jestli dorazej. Kolem šestý dorazilo opravdu osm Němců a jak předvídala Marie, dali si všichni řízek a pivko. Kolem osmé už měli každej čtyři a šli do kořalky. Dopadlo to přesně tak, jak to dopadnout mělo. Akorát to jejich chování, to je tragédie. Myslej si, že v Čechách můžou všechno, hlavně dělat kravál a bordel. Chtěl bych vidět, jestli by se chovali jak hovada i doma v Německu. Večer jsem zašel k Vendy u který mě čekalo osm a půl litru za tiket. Když k tomu přičtu dvanáct stovek z práce, tak to pondělí zase tak hrozný nebylo. V úterý to v práci uteklo jak voda a já měl před sebou dva dny volna. Vendy měla ve středu záskok za kolegyni a tak jsem se rozhod bejt doma a strávit večer s mamkou a Žanetou. Když mamka dokoukala Ulici, povídám: „ Co takhle zajít za roh do šenku na trochu vína? Zvu vás.“ „Co blbneš Arny“ diví se mamina. „Vždyť nemám nic na sebe a nikde jsem nebyla ani nepamatuju.“ Za to Žaneta hned nastoupila: „ Teda mamino, co kecáš? K narozkám jsem ti koupila ten krásnej svetr a nechci slyšet, že se nevejdeš do kalhot. Když tak ti půjčím ty svoje nový rifle. Hele brácha a to můžu vypít vína kolik chci, když to platíš?“ „Brzdi, holčičko, ještě ti nebylo sedmnáct, takže maximálně jednu skleničku“ klidní mamka ségru, ale je jasný, že za chvilku vyrazíme. Po osmé už sedíme ve vinárně a kromě pár štamgastů, je tady prázdno. Objednal jsem džbánek Rulandského a uzený sýr. Čekal jsem, že mamina spustí o penězích a ani to moc dlouho netrvalo. „Hele Arny, od té doby co pracuješ, nějak moc utrácíš, nemyslíš?“ „Mami, byl jsem jen v Praze s Vendulou, s klukama dvakrát na pivu a v neděli na bowlingu.“ Pak jsem jim vyprávěl, jak se mě dvakrát zadařilo v sázení a příběhy z práce. Hlavně se pobavili u historky s mým prvním hostem, a jak jsem poplet kapsy s absintem. Žaneta se pochlubila, že už měsíc chodí s nějakým Lukášem a příští týden chce jet na víkend někam na chatu. Kope do mě pod stolem, abych se u mamky přimluvil. Po dlouhým ukecávání se to nakonec podařilo a ségra je v sedmém nebi. Stejně si myslím, že by ji mamka nepustila, ale když zjistila, že já budu ten samej víkend na Slovensku, tak už teď plánuje nějakou pánskou návštěvu. Jen ať si užije. Připadá mě taková pohublá, ale pořád ji to sluší a musí mít určitě dost nápadníků. Na to se jí ale ptát nechci. O půl jedenáctý jsme už byly doma. Mám z toho dobrej pocit. A myslím si, že ségra i mamka měli taky radost. Ráno jsem navštívil sázkovku, naložil šest zápasů za dvě stovky, koupil pár chlebíčků a zazvonil u Vendy. „Ahoj lásko“ říká rozespale. „Já ještě spala. Budu ti muset nechat udělat klíče, abys mě nebudil.“ Zakousla se do chlebíčků a spustila, jak včera přišel pro peníze ten Hary a vsadil za pět tisíc dvě remízy v dánské házenkářské lize.  Vsadila si to samé za padesátku a jeden zápas skončil 26:26 a druhej 31:30. Škoda, chyběl jeden gól a mohla posát čtyři tisíce, což ji asi tolik nemrzí, jako toho Haryho. Ten by za to bůro bral čtyřista litrů a to už je slušnej balík! Dnes jsme naplánovali malej výlet do Kramperských lázní. Ty leží asi třicet kilometrů od Prouzova. Já tam ještě nikdy nebyl, ale Vendy si je nemůže vynachválit. Prej si zaplatíme čtyři hodiny a projdeme si výřivky, sauny a solárka. Docela se těším. Určitě pak zajdem, na nějaký dobrý jídlo. Cesta do lázní je samá serpentýna, ale Vendy jede pomalu. Auto si půjčila od rodičů. Renault Scenic byl v hodně dobrým stavu a musel se vrátit až večer, takže nebylo kam spěchat. Z lázní jsem byl nadšenej. Nikdy mě saunování a vířivky nebrali, ale tady to bylo o něčem jiným. V celých lázních mohlo bejt tak osm lidí, včetně nás. První půlhodinku jsme strávili ve vířivce úplně sami. Když jsem Vendy nohama sundal kalhotky od plavek, ani neprotestovala a jen se ke mně nahnula a pošeptala: „Pojď!“ Vylezl jsem z vody a kráčel za Vendulou do schodů. Před námi se objevil komplex, který zahrnoval tři sauny a parní lázeň. Vendy mě zatáhla do aromatické bylinné sauny, kde nebyla ani noha a než jsem se nadál, tak si mě osedlala. V sauně to byla moje premiéra, stejně jako nedávno balkón. Hned mě napadlo, co ještě s touhle holkou prožiju, ale po chvilce jsem už na žádný myšlenky čas neměl. Nebyl jsem na saunování zvyklej, a když k tomu připočtu ten sex, tak po dvou minutách mě Vendy málem křísila. Vyběhl jsem pod sprchu a teprve pod vodou jsem se dostal do pohody. Když jsem se vrátil zpátky, Vendy si sedla naproti mně na lavici, roztáhla nohy a začala si hrát s pipkou. Když jsem ji viděl, celou mokrou a s prstama vevnitř, bylo jasný, že se mě hned tak odejít nepovede. Po nádhernejch pěti minutách a ledový sprše, jsme zašli do finské sauny a pak ještě do vířivky. Lidí už docela přibylo a tak nás ve vířivce bylo šest. Postarší pár a dvě ženy v důchodovém věku. Jak jsme byly rozrajcovaný, otočil jsem se čelem k Vendule, která seděla opřená zádama o kraj bazénu. Pomalu jsem ji sundal spodek a nenápadně jsem ji ho tam zasunul. Vířivka tak bublala, že si toho nikdo z ostatních nemohl všimnout. Ale vůbec bych se nedivil, kdyby to někdo poznal podle výrazu Vendy. Byl to prostě nádhernej den, kterej jsme zakončili skvělou večeří v podobě tataráku. Jen mě mrzelo, že celej víkend musím tahat a nemůžu bejt s Vendy.